Tato skutečnost vyplývá z dokumentu „Zpráva o boji proti korupci v EU“, jenž na začátku února 2014 vydala Evropská komise. Roční škody způsobené fenoménem korupce v celé unii odhadla na 120 mld. EUR, což odpovídá zhruba jednomu ročnímu rozpočtu celé EU.
Zpráva komise podrobně popisuje situaci ve všech členských státech, charakter a rozsah korupce včetně existujících či naopak neexistujících efektivních protikorupčních opatření. Ze zprávy jednoznačně vyplývá, že rozdíly mezi jednotlivými státy jsou v této oblasti značné a aktuální situace téměř vždy víceméně kopíruje historický a společenský vývoj v dané zemi. Vyznění každé národní zprávy rovněž do značné míry odpovídá i výsledkům souběžně zveřejněného průzkumu Eurobarometr, který zjišťoval postoj Evropanů vůči korupci a jejímu vnímání. Oba tyto výstupy lze celkem očekávatelně zobecnit tak, že nejlepší situace je ve skandinávských zemích a nejhorší pak v zemích jižních a postkomunistických.
Z průzkumu vyplývá, že 76 % Evropanů si myslí, že korupce je rozšířená a 56 % zastává názor, že míra korupce za poslední 3 roky vzrostla. 8 % občanů EU pak tvrdí, že se s korupcí v uplynulém roce sami setkali nebo byli jejími svědky. České republika v tomto průzkumu, stejně jako i ve zprávě samotné, bohužel nedopadla vůbec dobře. Vzhledem k tomu, že se postupně propadáme i v indexu vnímání korupce, který je každoročně vyhlašován organizací Transparency International (za rok 2013 na 57. – 60. místě, ze států EU na 22. – 23. místě), tak to jistě není žádné velké překvapení. Útěchou nám může být, že je alespoň co zlepšovat. V jednotlivých statistických zjištěních průzkumu jsme byli prakticky vždy ve spodní polovině až třetině pomyslného žebříčku jednotlivých států; hned ve dvou sledovaných ohledech jsme byli dokonce ze všech států osmadvacítky zcela poslední (!). Velmi alarmující je pak skutečnost, že se oba tyto případy týkají korupce v podnikatelském prostředí. Konkrétně jsme dopadli nejhůře z celé EU v odpovědích na otázky: „Považujete korupci za problém pro vaši společnost při podnikání v ČR?“ (71 % respondentů s odpovědí „velmi závažný nebo dost závažný problém“, průměr v EU 43 %) a „Považujete klientelismus a nepotismus za problém pro vaši společnost při podnikání v ČR?“ (69 % respondentů s odpovědí „velmi závažný nebo dost závažný problém“, průměr v EU 41 %). To, že jsme hned ve dvou ohledech vztahujících se ke korupci v podnikání jedni z nejhorších z členských států unie, tedy například i za Bulharskem, Rumunskem či Řeckem, již opravdu nemůže být a není náhoda a názorně vypovídá o neutěšeném stavu v této oblasti. Deklarované postoje podnikatelů jsou zcela určitě zapříčiněny situací na straně státu (nedokonalá a pomalá legislativa, špatně fungující a úplatná veřejná správa), ale zjevně i situací a zaběhnutými korupčními mechanismy v českém podnikatelském prostředí samotném.
Bylo by tak velmi alibistické se stále dokola vymlouvat pouze na nedokonalý stát a jím vytvořená pravidla v této oblasti a žádoucí by naopak bylo podívat se do pomyslného zrcadla a takříkajíc si zamést před vlastním prahem. V rámci každodenního fungování naší společnosti totiž opakovaně zjišťujeme, že problematika korupce je v českém podnikatelském prostředí stále určitou „popelkou“ odstavenou na druhé koleji. Nastavování systémových preventivních opatření a kontrolních mechanismů protikorupčního charakteru uvnitř jednotlivých podnikatelských subjektů nebývá vůbec prioritou. A když už nějaké tyto kroky učiněny jsou, bývají pouze povrchní, neefektivní a kosmetické. Stejně jako na straně státu, lze tak i v soukromém sektoru často identifikovat skutečnou nechuť a nevůli k opravdovému a účinnému boji proti korupci a zaměstnanecké kriminalitě jako takové. A pokud se v některých případech na něco přijde, bývá snaha to ututlat, neřešit, nepoučit se z toho a takříkajíc vše pouze v tichosti „zamést pod koberec“. Nad tím, proč tomu tak je, se pokusíme podrobněji zamyslet v některém z následujících příspěvků.
Co se týče doporučení Evropské komise obsažených ve zmiňované zprávě pro Českou republiku, tak lze hovořit zejména o nápravě 5 nejproblematičtějších oblastí: využívání prostředků z fondů EU, integrita veřejné správy, zadávání veřejných zakázek, financování politických stran a efektivní stíhání korupce. Nutno podotknout, že prakticky všechny uvedené oblasti jsou již od roku 1999 téměř s železnou pravidelností řešeny v tzv. vládních protikorupčních strategiích, avšak prakticky bez jakýchkoliv hmatatelných výsledků. Stejně tak jsou na tom i do české legislativy dosud vůbec nevtělené či prozatím nefunkčně upravené instituty typu whistleblowing, legitimní lobbing či komplexní úprava střetu zájmů. Aktuálně v souvislosti s nástupem současné vlády lze téměř jistě očekávat opětovné zanesení všech zmiňovaných oblastí do vládní protikorupční strategie nové. Na konkrétní výsledky těchto politických deklarací si samozřejmě budeme muset ještě počkat a kroky vlády v boji proti korupci bude nutné bedlivě sledovat. Věřme jen, že tyto staronové pokusy jsou tentokráte myšleny skutečně vážně a nedopadnou stejně jako ty předchozí.
Škoda jen, že jedním z prvních konkrétních počinů vlády v této oblasti týkající se jedné z nejvíce kritizovaných záležitostí – neustále oddalovaného schválení zákona o státní službě (5 pokusů od roku 2002!), bylo, že zákon byl prozatím v prvním čtení ve spěchu přijat výlučně z důvodu, že si to jako podmínku pro jmenování nové vlády stanovil prezident republiky. Pro něj hlasující politické strany navíc již v době schvalování prohlašují, že je potřeba jej následně opět znovu komplexně přepracovat. Bezpochyby rozpačitý začátek!
Neradostný vývoj v této oblasti a jen velmi pomalý postup zlepšování možná úzce souvisí i s tím, že nejdéle aktivně sloužící a nejviditelnější porevoluční politik a bývalý prezident republiky, který zásadním způsobem české podnikatelské prostředí ovlivňoval a spoluvytvářel, korupci dle svého aktuálního veřejného prohlášení vnímá pouze jako problém systémový a už nikoliv jako problém morální...
Leopold Černý
Manažer
Screening Solutions s.r.o.
Autor se po dobu déle než 15 let pohybuje v bezpečnostní problematice vysoce odborného charakteru se specializací zejména na korupci, hospodářskou a finanční kriminalitu, zneužívání finančních zájmů EU a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Od roku 2008 působil u Policie ČR ve funkci vedoucího odboru korupce a ochrany zájmů EU v rámci Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, kde řídil tým 50 specialistů zabývajících se vyšetřováním nejzávažnějších a nejexponovanějších případů uvedených problematik v rámci celé ČR. Od roku 2014 vykonává pozici manažera ve společnosti Screening Solutions s.r.o., kde se i nadále věnuje problematice korupce, prevence a vyšetřování podvodného jednání a hospodářské kriminality v komerční sféře.