Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je v účinnosti déle než 3 roky. Po prvotním velmi vlažném rozjezdu se orgány činné v trestním řízení poněkud osmělily a v současné době je trestně stíháno už několik stovek firem.
To, co se tak ještě před pár lety zdálo jako fikce, něco naprosto vzdáleného a těžko představitelného, se stalo každodenní běžnou praxí. Případná trestní odpovědnost právnických osob se totiž dnes zkoumá v každém zpracovávaném případě zcela automaticky.
V období roků 2012 až 2014 bylo dle dostupných statistik pravomocně odsouzeno celkem 37 právnických osob v poměru po jednotlivých letech 0 – 4 – 33. Vzrůstající tendence přitom bude zcela nepochybně pokračovat.
Pravomocná soudní rozhodnutí v roce 2014 jsme podrobili podrobné analýze. Na základě ní možno učinit několik zobecňujících závěrů:
- většina (cca 65%) korporací byla odsouzena za daňové a účetní delikty, především ve formě neodvedení daní a povinných sociálních a zdravotních dávek za své zaměstnance,
- další užité trestné činy: podvody vč. úvěrového (5), neoprávněné nakládání s odpady (1), kuplířství (1), sjednání výhody při zadání veřejné zakázky (2), porušení autorského práva (1), porušení předpisů o nálepkách (1) a padělání veřejné listiny (1),
- v drtivé většině případů se jednalo o menší firmy s jediným zástupcem a minimálním počtem zaměstnanců; mnohdy s prvkem tzv. bílého koně (naprostá většina společnosti s ručením omezeným, pouze jedna akciová společnost),
- rozhodnutí byla zhruba ve stejném poměru učiněna ve společných řízeních spolu s pachateli – fyzickými osobami a řízeních samostatných většinou vedených až poté, co již byla odsouzena osoba fyzická,
- nejčastějšími udělovanými tresty jsou zákazy činnosti (cca 45%, na dobu 1 rok až 10 let) a peněžité tresty (cca 31%, v rozmezí 20 – 100 tis. Kč), dalšími tresty uveřejnění rozsudku v tisku (4) a zrušení právnické osoby (3),
- s výjimkou jednoho případu byly trestné činy spáchány přímo členem statutárního či kontrolního orgánu a právnická osoba se s nimi bez dalšího automaticky „svezla“.
Pouze v jednom případě se tedy soud, byť pouze částečně, zabýval tzv. přičitatelností protiprávního jednání řadového zaměstnance právnické osobě při neexistenci jejích funkčních preventivních a kontrolních opatření. Jednalo se o případ neoprávněného nakládání s nebezpečnými odpady formou založení tzv. černé skládky.
Soudu se nepodařilo zjistit konkrétního pachatele – fyzickou osobu, nicméně bylo prokázáno, že se trestného činu jednoznačně dopustil někdo ze statutárních zástupců či zaměstnanců obchodní společnosti při její činnosti v odpadovém hospodářství. Soud konstatoval, že pokud k trestnému činu nedala pokyn prostřednictvím odpovědných zástupců přímo sama společnost, minimálně neprovedla zákonem o trestní odpovědnosti požadovaná opatření (v daném případě nebyla náležitě zajištěna firemní kontejnerová vozidla proti jejich neoprávněnému užívání a rovněž nebyla vedena řádná evidence jízd).
Na popsané případě lze učebnicově demonstrovat jednu z velkých slabin zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a skutečnost opakující se i v řadě jiných případů. Společnost jako taková, v době rozsudku již víceméně „prázdná schránka“, sice dostala zákaz podnikat v oboru, její nijak nepotrestaný dosavadní jednatel si ale mezitím založil firmu jinou, samozřejmě s totožným předmětem činnosti...
Mezi odsouzenými prozatím chybí skutečná „velká ryba“, nicméně vše nasvědčuje tomu, že několik z nich je už na cestě. Lépe řečeno, proti nim již bylo zahájeno trestní stíhání a na soudní projednání teprve čekají. V tomto ohledu zejména možno uvést stavební a zdravotnické firmy jako vedlejší produkt kauzy „Rath“ v souvislosti se zmanipulovanými zakázkami Středočeského kraje v čele se společnostmi Metrostav (ten je navíc stíhán ještě v jiné kauze), Hospimed nebo Puro Klima. Dále rovněž za zmanipulované tendry průlomový případ prvního státního podniku České pošty a několika dalších firem včetně podniku Agrotec z holdingu Agrofert.
Právě tyto veřejností i byznysem sledované případy a jejich výsledek budou z hlediska dalšího pohledu na trestní odpovědnost firem pro praxi velmi důležité. Jednak svým způsobem ukážou cesty a trendy budoucího soudního rozhodování, jednak jistě napomohou i nahlížení samotných korporací na danou problematiku včetně žádoucího důslednějšího nastavování preventivních a kontrolních opatření u nich samotných.